Historická hasičská technika

T 805 (Kačena)

  V první polovině 50. let vlivem tehdejších politických událostí dostali kopřivničtí konstruktéři za úkol vyvinout a následně do výroby zavést lehký terénní vůz pro potřeby Československé lidové armády. Přehodnocením získaných poznatků z několika prototypů vznikla v roce 1955 první Tatra 805, lehký nákladní vůz o užitečné hmotnosti 1,5 tuny s pohonem 4x4, poháněný zážehovým osmiválcem ze známé "šestsettrojky".

Použití motoru T 603A si však vyžádalo dost zásadní změny, spočívající především v dvojici chladících axiálních ventilátorů ženoucí vzduch do prostoru válců a hlav, zatím co u osobního vozu ventilátory z tohoto prostoru vzduch odsávají. Směs připravuje jeden dvojitý spádový karburátor Solex 30 UAAIP. Kliková skříň má plechové víko, jehož přední část tvoří olejová nádrž. Samotná kliková skříň je tedy suchá jak je běžné u terénních vozidel.

  Toto řešení se volí proto, že v klikové skříni běžného motoru by se při velkém náklonu vozu při jízdě terénem olej odléval ke straně, čerpadlo by nasávalo vzduch a mazání motoru by mohlo byt nedostatečné. V tomto případě dopravuje čerpadlo olej z klikové skříně do nádrže a odtud druhé čerpadlo přes čistič a dva chladiče do hlavního rozváděcího kanálu a k mazacím místům.

  Ve skříni pravého ventilátoru je vestavěno dynamo. Radiovozy i některé další speciální verze mají se zřetelem k větší náročnosti jejich elektroinstalace po jednom dynamu ve skříni každého ventilátoru. Motor s kompresním poměrem 6,5:1 o objemu 2545 ccm dává nejvyšší výkon 55,2 Kw (75 k) při 4200 ot/min. Suchá jednolamelová spojka přenáší výkon na čtyřstupňovou převodovku, uloženou v jednom montážním celku s dvoustupňovou přídavnou převodovkou. Od zadního konce hnaného hřídele převodovky odvodili konstruktéři pohon kompresoru pro huštění pneumatik.

  Základ šasi tvoří u Tatry obvyklá nosná roura, kterou procházel hnací hřídel na ní uchycené rozvodovky. Vpředu k ní jsou přišroubovány obě převodové skříně navzájem sešroubované svými přírubami v jeden celek a skříň přední rozvodovky, odlitá v celku s komorou spojky. Přední i zadní polonápravy jsou odpruženy podélně uloženými zkrutnými tyčemi. Polonápravy se vykyvují kolem osy hnacích kuželových pastorků, do kterých zabírá ozubení talířových kol, uložených na vnitřním konci hnacího hřídele každé polonápravy.

  Touto konstrukcí, používanou již od roku 1923, odpadli choulostivé klouby. Talířová kola i pastorky obou náprav byly vzájemně zaměnitelné. Uzávěrky obou čelních diferenciálů ovládá společná páka. Pro snížení namáhání hnacího ústrojí a dosažení větší světlé výšky vybavoval výrobce vozidlo redukcemi v kolech. Řízení má převod šnekem a dvojitou kladkou, kapalinová provozní brzda působí na všechna čtyři kola, mechanická ruční brzda na zadní.

  Karosérii nese pomocný rám upevněný na páteřovém podvozku. Skládá se ze dvou podélníků z válcovaných U - profilů spojených příčkami. Přední část tohoto rámu nese celokovovou dvoumístnou budku bezkapotové konstrukce, opatřenou střešním kruhovým průhledovým otvorem s krycím víkem. Vytápění zajišťuje horký vzduch od výfukového potrubí. Elektrická instalace je dvanáctivoltová, akumulátor 75 Ah, spouštěč výkon 1,32 Kw dynamo 130 W. Benzín ze stolitrové nádrže dodává membránové čerpadlo Motorpal.

Kromě valníku s ložnou plochou 3000x1900 mm a postranicemi o výšce 500 mm vybavenými navíc 350 mm vysokými nástavky, jejichž sklopná část tvořila lavici, používali hasiči zejména skříňové nástavby oddělené od kabiny - typ DVS 8, případě v menším počtu i upravené původní radiovozy. Nástavba DVS 8 má v přední časti kabinu pro družstvo, přístupnou dveřmi se spouštěcími okny. Sedačky jsou v kabině umístěny proti sobě a zásuvky pod nimi se využívají k uložení příslušenství.

Zadní část nástavby obsahuje skříně pro uložení protipožárního příslušenství (sacího koše, savic, sběrače, ejektoru, hydrantového nástavce, klíčů, hadic, rozdělovače, proudnic, včetně pomocného náčiní). Přenosná motorová stříkačka umístěná na sklopných kolejničkách se vyjímá zadními dveřmi nástavby. Nad prostorem na stříkačku je uloženo náhradní kolo. Na zadní stěně připevněné sklopné stupačky umožňují výstup na střechu, kde je uloženo další příslušenství (nastavovací žebřík, trhací hák, sanitní nosítka). Kromě dvou výstražných světel nebo majáčků na střeše kabiny řidiče je vůz vybaven po pravé straně přenosným světlometem.

Konstrukce T 805 umožňuje přepravu 1500 Kg nákladu, navíc v únosném terénu může tahat přívěs o hmotnosti 1600 Kg, na silnici až 2000 Kg. Ráfky rozměru 7x16 se obouvají pneumatikami 10,5x16 v jednomontáži na všech kolech. Maximální rychlost činí 75 Km/h. Při rozvoru náprav 2700 mm a rozchodu kol 1600 mm je vůz dlouhý 4720 mm, široký 2195 mm a vysoký 2610 mm. Světlá výška činí 400 mm.

Vzdor svému vzezření není "osumsetpětka" nijak vratkým vozidlem a v rukou zkušených řidičů dokáže v terénu neuvěřitelné věci. Celkem v Kopřivnici do ruku 1960 vyrobili 7214 těchto automobilů. Později, což je však méně známé, se vyráběla ještě v mladoboleslavské Škodovce kde údajně vyrobili 6410 kusů a 300 podvozků, které se kompletovali v továrně ZVIL Plzeň.

Většinu z nich převzala Čsl. armáda a tehdejší složky CO. Na hasiče bylo, jako obvykle, pamatováno až mezi posledními. V civilním sektoru existovali spíše výjimky, více méně až později z armády vyřazovaná vozidla. Toho využily i některé venkovské dobrovolné sbory a tak Mezi hasiči kromě již dříve zmíněných radiovozů bylo možné spatřit mimo jiné i bývalé vojenské ambulance, cisterny na palivo nebo dokonce i autobus. A mnohé z nich, zejména v horských a kopcovitých oblastech, můžete spatřit i nyní, neboť tuzemský automobilový průmysl nebyl schopen během 40 let od zahájení výroby T 805 nabídnout hasičům v dané kategorii rovnocennou náhradu.

Paramety vozidla: